Chanson de Roland
(asi 1090)

LVIII
Tresvait la noit, e apert la clere albe. 
Par mi cel host suvent e menu reguarded:.
Li empereres mult fierement chevalchet. 
740 «Seignurs barons,» dist li emperere Carles, 
«Veez les porz e les destreiz passages:
Kar me jugez, ki ert en la rereguarde.»
Guenes respunt: «Rollant cist miens fillastre: 
N'avez baron de si grant vasselage.» 
745 Quant l'ot li reis, fierement le reguardet, 
Si li ad dit: «Vos estes vifs diables.
El cors vos est entree mortel rage.
E ki serat devant mei en l'ansguarde?»
Guenes respunt: «Oger de Denemarche: 
750 N'avez barun, ki mielz de lui la facet.» 
 

LIX
Li quens Rollant quant il s'oit juger, aoi. 
Dunc ad parled a lei de chevaler:
«Sire parastre, mult vos dei aveir cher:
La rereguarde avez sur mei jugiet. 
755 N'i perdrat Carles, li reis ki France tient, 
Men escientre palefreid ne destrer,
Ne mul ne mule que deiet chevalcher,
Ne n'i perdrat ne runcin ne sumer,
Que as espees ne seit einz eslegiet.» 
760 Guenes respunt: «Veir dites, jol sai bien.» aoi.
 

LX
Quant ot Rollant, qu'il ert en la rereguarde,  
f.14v Ireement parlat a sun parastre:
«Ahi! culvert, malvais hom de put aire,
Qui[d]ás, le guant me caist en la place, 
765 Cume fist a tei le bastun devant Carle?» aoi.
 

LXI
– «Dreiz emperere,» dist Rollant le barun,
«Dunez mei l'arc, que vos tenez el poign.
Men escientre nel me reproverunt
Que il me chedet, cum fist a Guenelun 
770 De sa main destre, quant reçut le bastun.» 
Li empereres en tint sun chef enbrunc,
Si duist sa barbe, e detoerst sun gernun; 
Ne poet muer que des oilz ne plurt.
 

LXII
Anpres iço i est Neimes venud: 
775 Meillor vassal n'out en la curt de lui;
E dist al rei: «Ben l'avez entendut;
Li quens Rollant, il est mult irascut.
La rereguarde est jugee (...) sur lui:
N'avez baron ki jamais la remut. 
780 Dunez li l'arc que vos avez tendut,
Si li truvez ki tres bien li aiut!»
Li reis li dunet, e Rollant l'a reçut.
 

LXIII
Li empereres apelet ses nies Rollant:
«Bel sire nies, or savez veirement, 
785 Demi mun host vos lerrai en present.
Retenez les, ço est vostre salvement.»
Ço dit li quens: «Jo n'en ferai nient;
Deus me cunfunde, se la geste en desment!  
f.15r .XX. milie Francs retendrai ben vaillanz. 
790 Passez les porz trestut soürement:
Ja mar crendrez nul hume a mun vivant!»
 

LXIV
Li quens Rollant est muntet el destrer. aoi.
Cuntre lui vient sis cumpainz Oliver;
Vint i Gerins e li proz quens Gerers, 
795 E vint i Otes, si i vint Berengers,
E vint i Astors e Anseis li veillz;
Vint i Gerart de Rossillon li fiers;
Venuz i est li riches dux Gaifiers.
Dist l'arcevesque: «Jo irai, par mun chef!»  
800 – «E jo od vos,» ço dist li quens Gualters;
«Hom sui Rollant, jo ne li dei faillir.»
Entr'e[l]s eslisent .XX. milie chevalers. aoi.
 
(ed. Raoul Mortier, Paris, 1940)




Cantar de Mio Cid
(asi 1207)

(...)
Aguijó mio Çid, a la puerta se llegava,
sacó el pie del estribera, una ferídal' dava,
non se abre la puerta, ca bien era çerrada.
Una nina de nuef anos a ojo se parava,
-Ya Campeador, en buen ora çinxiestes espada,
el rey lo ha vedado, anoch d'él entró su carta
con grant recabdo e fuertemientre sellada.
Non vos osariemos abrir nin coger por nada,
si non, perderiemos los averes e las casas
e demás los ojos de las caras.
Çid, en el nuestro mal vós non ganades nada,
mas el Criador vos vala con todas sus vertudes santas.-
Esto la nina dixo e tornós' pora su casa.

(vv. 37-49)

Cid pobídl koně a přijel k bráně
nohu vyzul z třemu a kopl do ní
ale neotevřela se, dobře byla zavřena.
Objevila se devítiletá dívka:
"Campeadore, v dobrou hodinu jste si připjal meč,
král vás zakázal vpustit, včera večer dorazil jeho dopis,
s velkým doprovodem a pevně zapečetěn.
Za nic se neodvážíme vám otevřít ani vás přijmout,
přišli bysme o majetek a střechu nad hlavu
a navíc o vlastní oči.
Cide, z našeho neštěstí nic nezískáte,
ať Bůh vás ochraňuje se vší svou svatostí."
Řekla dívka a vrátila se do svého domu. 




L'Entrée d'Espagne 
(asi 1320, Padova)

DXLII

Rolant s'atorne, qi proueche salue.
La riche broine avoit el dos vestue,
ne doute armes une branche foilue;
e straint les renges de l'espee esmolue.
La file ou roi i est devant venue,
l'eume i alache, durement s'en argüe:
anch teil sargient ne fu por hom veüe;
angle resamble qi desande de nue.
Vis oit bien feit e gardeüre agüe,
la char oit blanche come nif desendue,
color vermoil come graine vendue,
boche petite, dentüre menue,
oil oit riant, quent ert plus ireschue;
sa blonde crine ne vos ai manteüe;
soz ciel n'a home, tant ait chiere barbue,
ne la querist avoir en si braz nue.
Roland la garde, trestot le sang li mue;
non la voudroit le ber avoir veüe;
d'Audein li membre, tot le vis li tresue...

(ed. A. Thomas, Paris, 1913, vv. 12523-12564)


Roland se připravuje, statečnost vzkvétá.
Oblékl si zdobený krunýř, 
zbraní se nebojí víc než listnaté haluze,
utáhl přezky na závěsu ostrého meče.
Králova dcera k němu přistoupila,
přilbu mu váže velmi pečlivě,
nenašel bys takového zbrojnoše,
být andělem se zdá přímo z nebes.
Tělo bílé měla jako padlý sníh,
pleť rudou jako karmín,
malá ústa, ještě menší zuby,
oči se smály, ač byla smutná,
a její zlaté vlasy jsem nezmínil.
Není na světě muž ni mnich,
který by si nepřál ji nahou obejmout.
Roland se dívá a krev mu pění,
kéž by ji nikdy nespatřil,
vzpomíná na Aldu, jeho tvář zbrotila se potem.